Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Autoportrét v českém sochařství
Havelková, Tereza ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Sochařských autoportrétních vyobrazení se vyskytuje pouze omezené množství. Jen málokterý sochař zachytil svou podobu a pouze výjimečně dvakrát za život. Prvním sochařským autoportrétem je busta Petra Parléře v triforiu chrámu sv. Víta. Je to dobově ojedinělý případ a v českém prostředí zůstal na dlouhou dobu osamocen. V baroku začala souvislá řada autoportrétních vyobrazení v rámci větších ikonografických celků, tzv. kryptoportréty. Se stejnou četností se vyskytují trojrozměrná zpodobnění jako reliéfy. Zásadní zlom pro tvorbu sochařských autoportrétů učinil J. V. Myslbek svou podobiznou z roku 1902. Předepsal ve své celistvosti typ vážené osobnosti, typ reprezentativní busty. Od této doby se sochařské autoportréty vyskytují v hojnější míře, v díle jeho žáků můžeme sledovat souvislou chronologickou řadu a její vývoj. Sochaři se zpravidla zobrazují realisticky jako vážné osobnosti, zachycují veškeré své dosavadní zkušenosti v reprezentativních podobiznách. Ty jsou i po výrazové stránce věrným odrazem skutečnosti s přesným vystižením lidské fyziognomie a osobního charakteru. Důsledně pracují s prostorem ale minimálně s mimoportrétními ikonografickými znaky. Nejsou závislé na objednávce, a proto jsou nejlepším odrazem umělcovi tvůrčí osobnosti.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.